Malé dějiny pražské akademické farnosti
Kategorie: O nás | Aktualizováno: Pondělí, 4. Leden, 2010Autor: Martin Staněk
(text je analýzou farnosti a příspěvkem do sborníku Salvatoria v červnu 2008)
Obsah
- Z dějin dávnějších
- Architektura a výzdoba
- Z dějin 20. století
- Porevoluční historie
- Prostor pro pastoraci
- Akademická farnost s pohledu statistik
- Aktivity farnosti
- Studentský klub Betanie – VKH Praha
- Informační servis
- Závěrem
- Prameny
Z dějin dávnějších
Kostel Nejsvětějšího Salvátora se nachází příznačně v centru Prahy, přímo u Karlova mostu. Sídlí v komplexu budov bývalé jezuitské koleje Klementinum, kde má dnes své sídlo také Národní knihovna České republiky a další knihovny a studovny, využívané vědci a studenty z celé republiky.
Rozkládá se v místech, kde se od raného středověku sbíhaly k brodu a později k mostu přes řeku Vltavu důležité obchodní stezky. Podle kronikáře Dalimila byl první kostel „u mostu“, zasvěcený sv. Klimentu, postaven v 11. století na základě snu zbožné ženy Trubky, jíž se zjevil sv. Kliment. Roku 1232 se u kostelíka usadili dominikáni, kteří se sem přesunuli od kostela sv. Klimenta na Poříčí. Brzy vyrostl v předmostí velký komplex budov kláštera s kostelem sv. Bartoloměje. Dobrý vztah nalezli k nově založenému klášteru „bratří kazatelů“ nejen měšťané, ale i královsky dvůr. Odbývaly se zde sněmy za účasti krále a nejvyšší šlechty. V kostele byl roku 1296 pohřben jednoletý syn krále Václava II. Kolem roku 1244 se v Čechách objevili Albigenští a dominikáni, pověření inkvizicí, proti nim tvrdě vystoupili. V letech 1311–1342 existoval v klášteře inkviziční úřad.
Dominikáni si zřídili pověstnou školu bohosloví (která se později stala jedním z pilířů pražské univerzity, založené z popudu císaře Karla IV. roku 1348), na níž přednášel např. Kolda z Koldic, autor stěžejních textů v Pasionálu abatyše Kunhuty. Od roku 1383 zde dokonce fungovalo učiliště pro celou řeholi (tzv. studium generale), přivtělené k univerzitě. Karel IV. vystavěl při dominikánském klášteře (směrem do Platnéřské ulice) kapli sv. Eligia, jež sloužila cechu pražských zlatníků. Dominikáni byli tehdy velkými odpůrci reformátorů. Ostře polemizovali s Waldhauserem, s Janem Milíčem z Kroměříže a Matějem z Janova. Dominikánský kazatel Petr z Uničova rázně vystupoval proti Mistru Janu Husovi, což se klášteru stalo osudným, neboť ho 8. srpna 1420 husité vypálili. Klášter znovu obsadili dominikáni až roku 1496, ale nikdy již nedosáhl bývalé slávy a spíše živořil.
Roku 1555 si sv. Petr Canisius, spolupracovník sv. Ignáce, vyžádal na císaři poničený klášter sv. Klimenta u mostu, tři zbylí dominikáni byli přesunuti do Anežského kláštera a následujícího roku 1556 již přišlo do země s protestantskou majoritou prvních dvanáct jezuitů. Jezuité v nově založené koleji otevřeli nižší gymnázium a vyšší školy filozofické a teologické, které se brzy staly nejprestižnějšími v celé zemi. Roku 1653 převzali správu Karlovy univerzity, jež byla od té doby zvána univerzitou Karlo-Ferdinandovou. Chudí studenti měli studium zdarma a ubytováni byli v „semináři sv. Václava“. Součástí vyučování se staly paraliturgické hry a divadelní představení, inscenované profesory a žáky.
V koleji učily takové osobnosti jako historik Bohuslav Balbín, misionář Karel Slavíček, hvězdář Jan Klein, matematik Stanislav Vydra, matematik a filozof Rodrigo Arriaga a mnozí další. Studium v koleji absolvovala celá řada významných mužů, mezi něž patřili pražští arcibiskupové Zbyněk Berka z Dubé, Jan Lohelius, olomoucký primas František Dietrichstein, světec Jan Sarkander, kanovníci Kašpar Arsenius z Radbusy, Tomáš Pešina z Čechorodu, ale i obrozenec Josef Dobrovský ad. Kostel Nejsvětějšího Salvátora je však také známý jako občasné působiště patera Antonína Koniáše.
Celý komplex Klementina, který zahrnoval několik sakrálních objektů (kostel sv. Klimenta, kostel Nejsvětějšího Salvátora, kaple sv. Bartoloměje, Vlašská kaple, Zrcadlová kaple, kaple sv. Eligia), knihovny, refektáře ad. vznikal postupně v letech 1578–1721. Anglický jezuita a pozdější mučedník Edmund Kampián založil roku 1575 při koleji mariánskou kongregaci. Jezuité vybudovali v Klementinu rozsáhlou knihovnu, v níž je uložena celá řada rukopisů a prvotisků. Tovaryšstvo Ježíšovo se vedle pedagogické a misionářské činnosti věnovalo i nemocným za morových ran, což se mnohým jezuitům stalo osudným. Pověstná je také obrana Starého Města pražského studenty pod vedením P. Jiřího Plachého před Švédy v roce 1648, na kterou odkazuje socha na nádvoří vedle kostela.
Zrušení řádu v roce 1773 znamenalo i konec činnosti jezuitů v Klementinu. Roku 1775 byl do budov bývalé koleje přenesen arcibiskupský seminář, který kromě sedmiletého intermezza coby pobočka vídeňského semináře generálního fungoval v Klementinu do roku 1929. Klementinská kolej kromě toho sloužila i různým světským účelům, například Akademii výtvarných umění atd., až došla využití jako knihovna Univerzitní a dnes Národní.
Ze salvátorské kazatelské historie v době pojezuitské výrazně vyčnívá postava filosofa a matematika Bernarda Bolzana, který zde působil jako univerzitní kazatel v letech 1805–1819 a významně ovlivnil inteligenci v době národního obrození. Tato tradice byla přerušena až dobou komunismu, kdy kněží, kteří zde působili, byli uvězněni nebo nuceni odejít do exilu.
Je třeba také připomenout, že na varhany, pocházející v jádru již z poloviny 17. století, hrával v 80. letech 18. století po několik let také Jakub Jan Ryba, slavný autor Vánoční mše.
Architektura a výzdoba
Stavba kostela Nejsvětějšího Salvátora, který svým zasvěcením připomíná řádový kostel římský (Il Gest), se odvíjela od roku 1578. Plán stavby podle některých zdrojů vypracoval Fontana di Brusata. V první etapě do roku 1583 vznikl presbytář s dvojicí hranolových věží po obou stranách závěru, mezi něž byly vloženy obdélné kaple. Pouze věže a příčná loď se stavěly nově od základu, obvodové zdivo dlouhého chóru je v jádře gotické (ze 14. století). Bazilikální trojlodí bylo vystavěno v letech 1600–1601. Vzhled kostela byl v té době odlišný od podoby, kterou známe dnes: kruhovými okny dopadalo světlo v místech dnešních štuků pod klenbami přímo do hlavní lodi, oblouky měly hrotité zakončení.
Velmi podstatně zasáhl do stavebního organismu kostela Nejsvětějšího Salvátora architekt Carlo Lurago. V letech 1638–1640 provedl vestavbu empor (ochozů) v bočních lodích při presbytáři, v pátém desetiletí pak vestavbu empor v bočních lodích při hlavní lodi. Podobně jako v Innsbrucku byla i u Nejsvětějšího Salvátora v letech 1648–1649 na náklad Pavla Michny z Vacínova nad křížením zbudována polygonální kupole. Lurago také po roce 1653 upravil fasádu západního průčelí a přistavěl portikus. Typově se inspiroval průčelím florentského kostela S. Maria del Fiore od Cigoliho z roku 1596.
Na výzdobě kostela Nejsvětějšího Salvátora se podílela celá řada významných umělců. Na průčelí jsou sochy věhlasného raně barokního sochaře Jana Jiřího Bendla z let 1655–1660. Trojúhelníkový štít zdobí socha Salvátora (Spasitele) a čtyři sochy evangelistů. Pod nimi je v nice umístěna Panna Maria Immaculata, jejíž kult jezuité šířili. Následují sochy řádových „otců“, sv. Ignáce z Loyoly, sv. Františka Xaverského a atiku zdobí sochy církevních Otců, sv. Augustina, sv. Jeronýma, sv. Ambrože, sv. Řehoře Velikého a sv. Bazila. Socha sv. Klimenta poukazuje na zasvěcení nejstaršího kostelíka. Bendlova dílna také vyřezala dřevěné sochy dvanácti apoštolů na zpovědnicích a patrně provedla štukovou výzdobu pendentivů kopule.
Závěru chrámu dominuje velký hlavní oltář se sochami sv. Bartoloměje, sv. Klementa – světců, jimž byly zasvěceny původní kostely, také sv. Václava a sv. Vojtěcha. (Zprvu zde byly sochy i dalších českých zemských patronů sv. Víta, sv. Zikmunda, sv. Prokopa a sv. Ludmily). Původně byl na oltáři také obraz staroboleslavského palládia, jenž měl zřejmě poukazovat na to, že právě klementinští jezuité se nejvíce zasloužili o úctu k tomuto mariánskému vyobrazení.
Obraz s námětem Proměnění Páně na hlavním oltáři namaloval v roce 1632 Jan Jiří Häring. Inspiroval se zjevně slavnou kompozicí Raffaelova obrazu Proměnění Páně. Na klenbě v kněžišti provedl v roce 1748 nástěnné malby s námětem alegorií Čtyř světadílů Karel Kovář.
V severní boční lodi se nachází oltář sv. Ignáce z Loyoly, na němž visí „Pravý obraz“ (Vera effigies) sv. Ignáce, darovaný jezuitům papežským nunciem Spinellim. Nalevo od něj je obraz s námětem Ignácova vidění v La Storta. V protilehlé jižní lodi můžeme spatřit oltář s obrazem Smrti sv. Františka Xaverského, jenž je kopií milostného obrazu z kostela sv. Barbory ve slovinském Gornjigradu. Mladší, pravděpodobně z poloviny 18. století, jsou obrazy sv. Aloise Gonzagy přijímajícího sv. přijímání z ruky sv. Karla Boromejského na severní a sv. Stanislava Kostky přijímajícího svátost z rukou andělů a sv. Barbory na jižní straně. Oltářní podstavce z krásného mramoru jsou starší, patrně z konce 16. století.
Na severní a jižní stěně lodi, blíže vchodu do chrámu visí obrazy Apoteózy sv. Ignáce z Loyoly (1710) a sv. Františka Xaverského (1710) od věhlasného raně barokního malíře Jana Jiřího Heintsche, pracujícího velmi často pro jezuity. Soubor starších obrazů doplňují dva mladší na oltářích v příčné lodi s náměty sv. Jana Nepomuckého a Bolestné Panny Marie, které vytvořil Josef Hellich. Mříž u vchodu je datována do různých období, nejstarší, střední část, pochází z první poloviny 17. století. Dvě mramorové kropenky před ní patří také k původnímu vybavení chrámu. Podlaha ze sliveneckého mramoru, v níž můžete občas zahlédnout zkamenělé živočichy, pochází ze 2. čtvrtiny 17. století.
Skleněná mensa je dílem akademického sochaře a jáhna Karla Stádníka, který pod kupolí vytvořil v roce 1987 dílo evokující komunikaci makrokosmu (Slunce na mense a geocentrický model s planetami v podnoží) a mikrokosmu (model atomu ve vedlejším lektorském ambonu).
Kostel se ve 20. století dočkal několika rekonstrukcí; ta největší probíhala od roku 1971 až do roku 1987, kdy byl kromě fasády kompletně renovován interiér včetně mobiliáře. Druhá oprava (týkala se pláště kostela, tamburu, portiku a soch na průčelí) probíhala od roku 1994 do roku 2006, kdy byla dokončena oprava fasády presbytáře. Při opravách obou věží a tamburu byly v makovicích nalezeny zajímavé dokumenty, nejstarší byl seznam řádových učitelů a alumnů Klementinské koleje z roku 1714.
Ničivé povodně roku 2002 přečkal Nejsvětější Salvátor takřka bez úhony, ačkoliv protipovodňový systém na Novotného lávce měl jen několik centimetrů rezervy a kostelu hrozilo částečné zaplavení.
Z dějin 20. století
Do roku 1925 sídlil v přední části Klementina Arcibiskupský seminář a v kostele se tedy střídali různí kněží, pověření duchovní správou. Kostel kromě veřejnosti a studentů semináře sloužil také pro školní bohoslužby několika pražských středních škol. Po demolici kostela sv. Vojtěcha v Celetné ulici při tehdejší kadetní škole se stal Nejsvětější Salvátor v letech 1902–1916 garnizónním (posádkovým) kostelem.
V té době v kostele kázal kromě jiných např. jezuita Alois Jemelka, kritik prof. T. G. Masaryka, který jeho kázání u Nejsvětějšího Salvátora několikrát navštívil. V letech 1905–1919, kdy byl profesorem Teologické fakulty Karlo-Ferdinandovy univerzity, zde působil i prof. František Kordač, pozdější pražský arcibiskup a kardinál.
V roce 1925, kdy církev prodala Klementinum státu a v Dejvicích byl rok nato otevřen nový seminář, získal kostel Německý katolický spolek lidový v Praze.
Ve třicátých letech zde působil jako studentský kaplan i augustinián Paulus Sladek, zakladatel nadace Ackermann Gemeinde, který již před válkou jako jeden z prvních sloužil mši svatou čelem k lidu a zejména mezi studenty byl velice populární.
V letech 1929–1933 vyučoval na katolické teologické fakultě tehdejší pražské německé univerzity a v našem kostele kázal prof. Michael Schmaus, světoznámý odborník na dogmatiku, který se po druhé světové válce habilitoval na univerzitě v Mnichově a stal se v roce 1956 důležitým členem komise při habilitaci dnešního papeže Benedikta XVI.
Po ukončení II. světové války byla svěřena duchovní správa Kongregaci těšitelů Božského srdce.
Od roku 1946 až do uzavření kostela v roce 1971 pro rekonstrukci byly u Nejsvětějšího Salvátora i slovenské bohoslužby. Nadále byl však kostel určen pro bohoslužby vysokoškolských studentů. Jejich iniciátorem byla Česká liga akademická. Václav Vaško k tomu v knize „Neumlčená“ poznamenává: „Mše, jichž se zúčastňovalo několik set studentů i studentek, mívaly vysokou liturgickou úroveň. Byly recitované, lektoři četli proměnné části, konal se průvod s obětními dary, zavedlo se podávání rukou s pozdravením pokoje. Nyní se nám to vše zdá samozřejmé, ale před koncilem to byl průkopnický čin. Mši obvykle sloužil a homilii míval asistent bohoslovecké fakulty ThDr. Alexandr Heidler. (…) S Heidlerem, který po únoru 1948 emigroval do Mnichova, kde ve Svobodné Evropě vystupoval pod krycím jménem pater Křišťan, se při akademických bohoslužbách střídali další mezi studenty oblíbení kněží: Josef Zvěřina, Antonín Mandl, později pater František Mikulášek a Oto Mádr. Po mši se chodívalo na společnou snídani do blízkých klubovních místností ligy.“
V roce 1948 došlo k zastavení činnosti České ligy akademické. Těšitelé spravovali kostel až do roku 1951, kdy byl jeho správou pověřen Jan Opatrný, strýc Mons. Aleše Opatrného, který u nás působil v devadesátých letech. V roce 1965 jej vystřídali křižovníci – Josef Merell (+1985). Ten zahájil rozsáhlou rekonstrukci kostela, která probíhala v letech 1971–1984. Po jeho smrti byl pověřen správou farnosti Miroslav Vágner, dnes farář při katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha. Po jeho odchodu zde od 1. 10. 1989 působil Mons. Antonín Liška, tehdy světící biskup pražský, kterého vystřídal z pověření kardinála Tomáška 1. 2. 1990 Tomáš Halík. Od února 1990 byla tedy v kostele Nejsvětějšího Salvátorahpo dlouhých letech obnovena duchovní správa pro studenty.
Porevoluční historie
Krátce po obnově tradiční studentské pastorace k Tomáši Halíkovi během jeho pobytu na studiích v Římě přibyl Aleš Opatrný (1990–1991), jako kaplan zde působil i Jan Jandourek (1993–1995), Milan Norbert Badal OP (1995–1996) či jáhen Jakub Hučín (1998–1999). V roce 1995 doplnil stavy kněžstva Zdeněk Králík ISch. (působil do roku 2007) a v roce 1998 i Ladislav Štefek ISch. (do roku 2004).
V říjnu roku 2004 byla při kostele Nejsvětějšího Salvátora dekretem pražského arcibiskupa zřízena Akademická farnost (první farnost tohoto druhu v České republice) jakožto personální farnost určená pro pastoraci studentů, učitelů a zaměstnanců pražských vysokých škol a jejich rodinné příslušníky. Tomáš Halík se tak z rektora kostela stal farářem akademické farnosti a Nejsvětější Salvátor přestal být filiálním kostelem pod správou křižovníků od sv. Františka.
Od té doby se ve farnosti vystřídali další kaplani – italští otcové Andrea Barbero FSCB a Stefano Pasquero FSCB, které později doplnil mexický klaretián Vicente Montiel Romero CMF (všichni 2006–2007).
V současné době (od září 2007) doplňují Tomáše Halíka dva čeští kaplani, a to Pavel Petrašovský, doktorand na KTF UK, a Marek Orko Vácha, přednosta Ústavu etiky na 3. lékařské fakultě UK.
Ve farnosti dnes pracují také dva pastorační asistenti – Martin Staněk (od r. 2000) a Andrej Kutarňa (od r. 2005). V minulosti působili též Alice Grundová (1990–1995), Petr Brichcín (1996–2001), Tomáš Karczub (2001–2002) či Petr Vacík SJ (2005–2006).
Na postech kostelníků se také během oněch osmnácti let vystřídalo množství zajímavých akademicky vzdělaných osobností. Z blízkých spolupracovníků z doby dřívější je třeba zmínit i amerického marianistu a překladatele Larryho Čadu SM.
O hudební stránku liturgie se starají titulární varhaník Robert Hugo (od roku 1991) a od června 2004 též varhanice Eva Bublová. Od přelomu let 1990/1991 působí v kostele také schola, kterou prošlo od jejího založení nejméně 150 zpěváků.
Ve farnosti je již od počátku 90. let činný klub Betánie (pod hlavičkou Vysokoškolského katolického hnutí), který se na adresu na Křižovnickém náměstí přestěhoval z fary v Jugoslávské ulici v říjnu roku 2003.
V současné době farnost přímo spolupracuje se sestrami karmelitkami sv. Terezie, s pražskými jezuity, a díky personální unii Tomáše Halíka též s Českou křesťanskou akademií.
Prostory pro pastoraci
Pro svoji pastorační činnost využívá farnost kromě kostela též sakristii (ve své nynější podobě od roku 1711) a „kryptu“ (obnovenou po povodních v roce 2004).
Sakristie je zajímavá kromě jiného tím, že se v ní nachází několik skříní z původního barokního jezuitského divadla, jež sloužily jako depozitáře kostýmů a papírových dekorací. Raně barokní oltář byl do sakristie přemístěn až v padesátých letech po zrušení františkánského poutního místa v Hájku u Prahy. Jeho ústředním motivem je kopie milostného obrazu Panny Marie tzv. Pasovské.
Krypta, obnovená v roce 2004, není vlastně kryptou v pravém smyslu slova, sloužila vždy spíše jako sklep nebo vinný sklep. Jeho rekonstrukcí však vznikl nový prostor doplňující svým klidným, příjemným a prostým charakterem kostel a sakristii s bohatou barokní výzdobou o další svébytný rozměr. Podélná zaklenutá podzemní místnost, která je přes svou silnou stavební podstatu prostá a jednoduchá, umožňuje ticho, koncentraci a různé způsoby meditace. Krypta se nachází v místě dotyku tří sakrálních staveb: kostela sv. Klimenta, Vlašské kaple a kostela Nejsvětějšího Salvátora.
Téměř zapomenutý prostor představuje i jakýsi „svislý řez“ dějinami Klementina. Po strmém schodišti sestupujete na úroveň staré románské Prahy. Do výšky cca 1,5 m je zachované smíšené zdivo, v malé míře patřící původnímu klášteru dominikánů, spolu s fragmenty gotického portálu, jímž možná kdysi vstupoval Mistr Eckhart na vizitaci. Dále pokračuje neomítaná barokní cihelná klenba z doby výstavby sakristie. Nový architektonický vstup byl koncipován se snahou o co nejméně nápadný zásah, který by umocňoval původní charakter prostoru, aniž by však zapíral dobu svého vzniku. Novodobý skrytý systém vzduchotechniky a topení zajišťuje potřebnou stálost prostředí. Soustava osvětlení umožňuje několik způsobů jak prostor nasvítit a tak měnit jeho atmosféru. Pořádají se zde tiché meditace, intimní mše, malé slavnosti – křty dětí, literárně hudební pořady a podobně. Krypta se v zimním období též stává oblíbeným zpovědním místem v rámci čtvrteční adorace. Autory návrhu rekonstrukce jsou Jana a Norbert Schmidtovi.
Pohřební krypta jako taková se nachází až pod presbytářem kostela a v současné době je prázdná. Všechny ostatky byly odstraněny nejspíše již v josefínské době. Hlavní vstup do krypty dnes zakrývá podium skleněné mensy.
Na neposledním místě je třeba zmínit i ochozy (empory) kostela, kde od prosince 2003 probíhají zhruba čtyřikrát do roka veřejnosti přístupné instalace současného
Akademická farnost z pohledu statistik
Podle posledních sčítání navštěvuje nedělní bohoslužby celkem pravidelně kolem 1000 lidí; tento okruh se zčásti a v určitých cyklech obměňuje (řada studentů po absolutoriu opouští Prahu a noví přicházejí), po léta jde, řečeno jazykem meteorologie, o zhruba setrvalý stav až mírný vzestup. Podle statistik patří kostel Nejsvětějšího Salvátora po roce 1990 ke třem nejvíce navštěvovanějším kostelům v Praze a po léta je zde ze všech farností největší počet křtů dospělých.
Specifikou farnosti je zejména to, že bohoslužby (zejména kázání) i jiné akce navštěvuje značný počet duchovně hledajících, mnohdy nepokřtěných nebo dosud nepraktikujících lidí. Jsou to lidé zejména střední a mladší generace, ponejvíce studenti či absolventi, ale i návštěvníci z oblasti umění, politiky, médií a podnikání.
Značný počet mladých lidí zde nalezl víru, a přes 800 dospělých zde po důkladné přípravě přijalo v posledních 18 letech iniciační svátosti církve (křest, biřmování, první přijímání). Asi deset farníků vstoupilo do různých řeholních společností.
Podle posledního sociologického průzkumu, který ve farnosti proběhl v roce 2007 a kterého se zúčastnilo 303 respondentů, je farnost tvořena přibližně stejným počtem mužů i žen. Z hlediska věku jsou nejméně početnou skupinou lidé ve věku do 19 let (4%) a také lidé nad 50 let (12%). Naopak nejpočetnější skupinu (55%) tvoří mladí lidé ve věku 20–29 let. Ze socio-ekonomického hlediska tvoří většinu respondentů zaměstnanci (43%) a studenti (41%). Zmíněné zaměstnance lze však s nejvyšší pravděpodobností považovat za absolventy některé z vysokých škol. Z hlediska profesního zaměření tvoří většinu humanitně (22%) a technicky (18%) orientovaní lidé. Nejméně častá profese respondentů je z oblasti manuální a dělnické, uvedlo ji 0,3% respondentů. Vzdělanostní struktura respondentů vychází jednoznačně ve prospěch vysokoškolsky vzdělaných (52%). Lze ovšem předpokládat, že velká část ze zbylých 41% respondentů se středním vzděláním v současné době vysokou nebo vyšší odbornou školu právě studuje.
Převaha vysokoškolských studentů studuje na Filozofické fakultě UK, nebo ji již vystudovala, (16%), velké procento studuje České vysoké učení technické (11%), Lékařské fakulty UK (11%) a Vysokou školu ekonomickou (9%).
Za „nevěřící“ se považují 4% respondentů. Ti navštěvují katolický kostel z důvodu hledání transcendentního rozměru života a nějakým způsobem sympatizují s jeho duchovní dimenzí. Za „věřícího“ (různých vyznání) se považuje 96% respondentů, ale praktikujících (své vyznání – tedy nejen katolické) je „pouze“ 77%. Znamená to tedy, že asi 20% respondentů se považuje za věřící, aniž by svou víru praktikovali (mezi nimi i katechumeni a biřmovanci). Ze všech respondentů se 9% označilo za tzv. „duchovně hledající“.
Pokřtěných (ze všech respondentů – věřících i nevěřících) je 80 %, biřmovaných 65%. V přípravě na některou z iniciačních svátostí církve je 10% respondentů. Z celkového počtu 80% pokřtěných katolíků 66% svou víru praktikuje. Zbylých 14% přichází na mše z jiných důvodů (vyslechnout si jen kázání apod.).
Farnost navštěvují asi 4% příslušníků jiné víry, což se zcela shoduje s výsledkem šetření z roku 2001. Konkrétně se jedná o 3% evangelíků, 1% buddhistů, zástupce ostatních vyznání výzkum neodhalil. Zhruba polovina respondentů (53%) pochází z katolicky praktikující rodiny.
Údaje z předchozího průzkumu Vysokoškolského katolického hnutí z roku 2001 (500 respondentů) jsou v zásadě podobné, pouze studentů bylo poněkud více (56%) a pracujících méně (33%). Výzkum také zmapoval počet svobodných (85%), v manželství žije kolem 10% a 4,5% uvedlo formulaci „jiné“ ( včetně řeholnic a řeholníků).
Podle tohoto průzkumu také 24% respondentů uvedlo, že navštěvují studentský kostel méně než 1 rok, 34% uvedlo 1 až 3 roky (tedy nejsilnější skupina), 20% dochází 3–5 let a více než 5 let uvedlo 21% lidí.
Aktivity farnosti
Bohoslužby
Během akademického roku se v neděli odpoledne (14 h), v neděli večer (20 h) a v úterý večer (19 h) konají mše svaté; čtvrteční pozdní večer patří adoraci Nejsvětější Svátosti, během které je možno přistoupit ke svátosti smíření nebo duchovnímu rozhovoru. Středeční polední bohoslužba (12.30 h) v kryptě slouží těm, kdo mají v zaměstnání polední pauzu nebo studují nedaleko. Po této bohoslužbě zpravidla bývá možnost společně poobědvat v rámci agapé. Kromě toho se konají bohoslužby o některých větších svátcích a při vybraných příležitostech; oblíbená je např. bohoslužba o novoroční půlnoci či každoroční Requiem s kvalitní hudební produkcí.
Příprava na svátosti
Jednou za dva roky ve farnosti probíhá příprava na přijetí iniciačních svátostí křtu, biřmování a prvního svatého přijímání.
Příprava na křest je nejdelší – trvá jeden a půl roku a vrcholí o Velikonocích slavným křtem, který v posledních letech zpravidla přijme mezi 30 a 40 mladými lidmi. Katechumenům i biřmovancům se věnují kněží i pastorační asistent intenzivně každé úterý, a to formou cyklu přednášek o křesťanské věrouce, liturgii a morálce, svátostech a Desateru. Tyto přednášky doplňuje debatní cyklus se zajímavými hosty, případně se konají otevřené diskuze na aktuální témata. Katechumenům je po jejich vstupu do katechumenátu věnována také „nedělní škola“, kdy po liturgickém žehnání v rámci nedělní studentské bohoslužby odcházejí do krypty, aby v menší skupince reflektovali svoji rodící se víru. K osobnějšímu setkání zájemců o svátosti a katechumenů slouží také víkendy duchovní obnovy, kde mají účastníci možnost sdílet svoje životní příběhy a prohloubit svůj život modlitby. Po křtu je k dispozici každotýdenní pokračování přípravy v podobě mystagogického doprovázení. (Některé ze skupin bývalých katechumenů se po křtu řadu let pravidelně setkávají na různých místech a ve farnosti se konají občasná setkání těch, kteří zde byli v uplynulých letech pokřtěni či biřmováni.) V letošním roce se ke křtu připravuje 55 katechumenů a k biřmování přibližně 50 dospělých.
Během roku se koná také Kurz pro ministranty (vedli Martin Betinec, Zdeněk Peterka či Andrej Kutarňa) a lektorům se věnuje odborník (v současnosti Milan Tomeš) v Kurzu pro lektory.
Snoubenci mají každoročně možnost navštěvovat přednášky a semináře v rámci hromadné přípravy na přijetí svátosti manželství, které se účastní zpravidla kolem čtyřiceti párů.
Ostatní duchovní aktivity
Ve farnosti za léta od obnovení studentské pastorace vyrostlo množství nejrůznějších společenství, některá působila či působí přímo pod hlavičkou kostela (například otevřené modlitební společenství, které se již po nějaký čas schází v prostorách u sester karmelitek sv. Terezie), anebo poloanonymně na kolejích či v bytech účastníků. Jistou formu společenství měly a mají také nejrůznější biblické kurzy či hodiny (nejnověji pod vedením P. Pavla Petrašovského, dříve i P. Aleše Opatrného či Martina Staňka).
Velkou tradici, vzniklou ještě v době těsně předrevoluční, mají v našem kostele čtvrteční adorace. Zpočátku se konávaly jen jednou měsíčně – vždy první čtvrtek v měsíci – a byly za hojné účasti věřících doprovázeny zpěvy z Taizé. Tomáš Halík tradici převzal a rozšířil na všechny čtvrtky, přičemž první čtvrtek v měsíci zůstal nadále vyhrazen slavnostnější podobě a zpěvu písní z Taizé. Tento charakter se dnes již částečně setřel, ovšem větší důraz je zase kladen na svátost smíření, která se s adorací vhodně doplnila.
Nejpopulárnější formou duchovní obnovy v současnosti jsou již po několik let exercicie, které vznikly z iniciativy Petra Vacíka SJ a kterých se po jeho odchodu na studia do Říma ujaly sestry karmelitky sv. Terezie (s. Denisa Červenková CSTF či s. Raffaella Giubilato CSTF). Sestry za tímto účelem spolupracují s pražskými a kolínskými jezuity (P. Jan Regner, P. Petr Havlíček, P. František Hylmar a další).
Exercicie mají nejrůznější zaměření, nejčastěji jsou vedené jako kontemplativní, ale výjimkou nejsou ani hudební, filmové či kreativní exercicie; populární bývá také kurz meditace zvaný Sádhana. Jednou týdně se také skupina zhruba patnácti lidí účastní tiché meditace v kryptě kostela.
Velkou popularitu si v posledních letech získal již několikátý ročník letních rekolekcí pro rodiny, které pořádá farnost ve spolupráci s našimi bývalými schönstattskými kaplany Z.Králíkem a L.Štefkem v klášteře sester Congregatio Jesu ve Štěkni. V minulých letech v našem kostele (přesněji v sakristii) proběhly i několikeré jednodenní rekolekce, vedené známým benediktinem Anselmem Grünem.
Z dalších akcí duchovního charakteru lze uvést například pravidelné postní a adventní duchovní obnovy, studentské poutě (již tradiční noční pouť na Svatou Horu, pouť na výročí 17. listopadu, předvelikonoční rozjímavou pouť ke Sv. Janu pod Skalou), velkopáteční křížové cesty v přírodě a podobně.
V době těsně porevoluční (červen 1991) se uskutečnila farní pouť do Říma, v jejímž rámci byli farníci v čele s P. Tomášem Halíkem přijati k audienci papežem Janem Pavlem II. a měli možnost účastnit se bohoslužby v jeho soukromé kapli. Jednalo se o první porevoluční setkání studentů s exilovými teology a představiteli církve (biskupem Jaroslavem Škarvadou a teologem Karlem Vránou).
Dvakrát v polovině devadesátých let měli někteří tu čest navštívit svatá místa Kristova života v rámci zájezdu do Izraele. V roce 1994 se také pod vedením Tomáše Halíka a Jana Jandourka uskutečnila farní pouť do slavného Santiaga de Compostela. Dnes se na toto místo putuje i v rámci poutí, s farností volně spojených.
Specialitou posledního roku jsou latinské chorální nešpory, nad jejichž zpěvem se setkává pravidelně skupina studentů, vedená zkušeným lektorem, a jež dvakrát ročně vyústí do latinské chorální mše svaté, spojené právě se zpívanou modlitbou nešpor.
Ekumenická spolupráce
V kostele Nejsvětějšího Salvátora existuje dlouholetá tradice pravidelných ekumenických bohoslužeb s kázáním hostů z nekatolických církví, s následným setkáním a debatou.
Každoročně se například na jaře koná ekumenická bohoslužba v rámci Dne Země, kterou farnost pořádá ve spolupráci s ekologickou sekcí České křesťanské akademie. Po bohoslužbě je vždy v rámci aktuálního tématu příležitost diskutovat o křesťanské spoluzodpovědnosti za životní prostředí.
V červnu 2005 proběhla zajímavá mezinárodní akce s názvem Setkání křesťanů, jejíž součástí byla mimo jiné pouť od Salvátora k Salvátoru (z katolického do evangelického), doprovázená hudbou a postavami z české katolicko–protestantské historie.
Při této příležitosti nelze nezmínit první ekumenickou bohoslužbu v rámci České republiky, jíž se zúčastnili katoličtí a anglikánští duchovní. Byla to smuteční bohoslužba za zemřelou princeznu Dianu a matku Terezu z Kalkaty v roce 1997.
Vícekrát se také v našem kostele konalo ekumenické setkání v duchu Taizé s názvem Slavnost světla, naposledy na podzim roku 2007.
Mezináboženský dialog
V minulých letech proběhlo ve farnosti několik mezináboženských setkání, např. s představiteli Židovské obce, s muslimskými palestinskými studenty či s exilovými tibetskými buddhistickými mnichy z indického Ladaku. Zástupci farnosti se nedávno účastnili na pozvání tureckých studentů iftharové večeře na počest zahájení měsíce ramadánu.
V roce 2000 se v kostele odehrálo zajímavé hudební prolnutí zpěvu japonských buddhistických mnichů z hory Hiei a Scholy Gregoriany Pragensis.
Největší událostí na poli mezináboženském bylo zřejmě meditační setkání s J. S. Dalajlamou v rámci konference Forum 2000, jež se v našem kostele konalo v roce 2006.
Zatím poslední příležitostí účastnit se mezináboženského fóra bylo společné setkání zástupců tří abrahamovských náboženství – křesťanství, židovství a islámu na podzim roku 2007. Křesťanské církve tehdy zastupoval anglikánský duchovní prof. David Martin.
Mezinárodní spolupráce
Studenti z Akademické farnosti mají každoročně několik příležitostí porovnat své aktivity na mezinárodních akcích se zkušenostmi z jiných zemí. Dvakrát se účastnili mezinárodního setkání studentů v Římě, zástupci Vysokoškolského katolického hnutí nás reprezentují na mezinárodních fórech a účastní se nejrůznějších projektů a workshopů.
Výjimečnou událostí bezesporu bylo virtuální setkání a společná modlitba papeže Jana Pavla II. (satelitní telemost) se studenty deseti kandidátských zemí EU u příležitosti Evropského dne univerzitního studentstva. Konalo se v březnu roku 2004, bylo z České republiky přenášeno televizí právě z našeho kostela a doprovázela je zpěvem salvátorská schola.
Druhým virtuálním mezinárodním setkáním, přenášeným z našeho kostela, byla mariánská vigilie papeže Benedikta XVI. se studenty univerzitních měst Evropy a Asie na jaře roku 2007.
Vzdělávání, studentské cechy
Nejen teologické vzdělání si lze prohloubit například v rámci pravidelných setkání kurzu Základy víry, jež jsou v posledních letech otevřeny všem návštěvníkům, případně v debatách se zajímavými hosty, které kurz čas od času zpestřují. Zmíněné debaty mají v našem kostele dlouholetou tradici a bývají nejvíce navštěvovanou mimobohoslužebnou akcí.
Vysokoškolské katolické hnutí ve spolupráci s farností a Českou křesťanskou akademií organizuje zpravidla jednou za měsíc ve středu přednáškové cykly na nejrůznější témata – v roce 2005 to byl například cyklus Seminářů o rodině ve spolupráci s Národním centrem pro rodinu, cyklus debat Evropské otazníky, z dřívějších akcí lze zmínit debaty na téma sociální péče, bioetiky, evropské integrace, mezikulturního a mezináboženského dialogu, problémů kolem homosexuality, imigrační politiky, sekularismu a podobně. V roce 2005 měli nejen manželé příležitost účastnit se Kurzu výchovy k odpovědnému rodičovství, který pořádalo VKH společně se sdružením Cenap.
VKH je též hlavním organizátorem přednáškově duchovního týdne s názvem Studentský Velehrad, jenž se koná tradičně v květnu a účastní se ho zajímavé osobnosti křesťanského života i společenské scény.
Poměrně nedávno se ve farnosti rozjel menší projekt tzv. Teologického semináře (Tomáš Jajtner ve spolupráci s P. Janem Regnerem SJ), který dnes v komorním bytovém prostředí nabízí možnost otevřeně reflektovat teologická témata.
Pro nově příchozí studenty se vždy na podzim konají nejrůznější seznamovací soutěže, kreativní víkendy, prožitkové víkendy a jiné akce. Ty se připravují převážně ve spolupráci se studentskými cechy, jež sdružují studenty příbuzných oborů. Studentské cechy, v nichž spolupracují ekonomové s právníky, přírodovědci s mediky, umělci se studenty humanitních oborů a matematici s techniky, stojí také za projektem vzájemného vzdělávání studentů různých oborů s neotřelým názvem Cechy cechům.
O studenty je postaráno i z hlediska studijní přípravy, neboť ve farnosti fungují společně farní knihovna a knihovna Betánie, jež celkem nabízejí více než 2500 svazků převážně duchovní a teologické literatury. Téměř 100 knižních titulů výhradně duchovní provenience je možné zakoupit i v našem miniknihkupectví.
V rámci vzdělávání je zde i možnost procvičit své jazykové znalosti v německé a italské konverzaci, jednou týdně též v anglickém jazyce ve spolupráci s americkými studenty New York University of Prague.
Debatní večery a besedy s významnými hosty
Jak již bylo zmíněno, některé úterní večery jsou již tradičně věnovány debatním večerům na volné či předem určené téma. Zváni jsou zajímaví hosté z české církevní, kulturní i politické sféry – navštívili nás mimo jiné apoštolský nuncius Diego Causero, jeho předchůdci Josef Erwin Ender a Giovanni Coppa, několikrát kardinál Miloslav Vlk, Václav Malý, František Radkovský, Jaroslav Škarvada, Karel Herbst a další biskupové, v roce 2006 kardinál Tomáš Špidlík SJ, též teolog Oto Mádr, Václav Vaško, velvyslanec při Apoštolském stolci Pavel Jajtner, v minulosti i religionista Ivan O. Štampach, literární historik Martin C. Putna, spisovatel a publicista Přemysl Rut, psychiatr Petr Příhoda a psycholog Slavomil Hubálek, teologové Aleš Opatrný, Pavel Vojtěch Kohut či Albert-Peter Rethmann, studentský kněz Tomáš Petráček, náměstek ministra práce a sociálních věcí Marián Hošek, opat Prokop Siostrzonek, Mons. Michael Slavík, evangelický teolog †Jan Heller, evangeličtí faráři Svatopluk Karásek či Miloš Rejchrt. V poslední době jsou některé debatní večery pořádané ve spolupráci s teologickou revue Salve.
V rámci významného výročí 450 let od příchodu jezuitů do Prahy, jež bylo v roce 2006 doprovázeno rozsáhlou výstavou v galerii Klementinum, na které participovala i naše farnost, nás v rámci hlavní slavnostní bohoslužby, spojené s následnou debatou, navštívili například P. Pavel Ambros SJ, P. Josef Koláček SJ a mnozí významní jezuité, například Mark Rotsaert, prezident Konference evropských provinciálů .
Mezi hosty úterních besed často bývají i významní představitelé církevního a intelektuálního života ze zahraničí – např. arcibiskup Józef Życiński z polského Lublinu, biskup a zmocněnec koptské ortodoxní církve pro ekumenický dialog Amba Bishoy z Egypta, polský studentský kněz Jan Gura, japonský jezuita prof. Kakishi Kadowaki či populární benediktinský mnich a autor duchovní literatury Anselm Grün. V roce 2007 nás navštívil prof. Friedhelm Mennekes SJ, odborník na vztah církve a současného umění, či prof. Valentino Cottini, papežský expert na islám. V letošním roce pak například sestra Lea Ackermannová, zakladatelka hnutí Solwodi, bojující proti světovému obchodu s lidmi a prostitucí. K častým hostům patří též polský dominikán a přítel našeho kostela P. Tomasz Dostatni OP. Ve své poslední knize se o své návštěvě kostela Nejsvětějšího Salvátora a následné debatě v sakristii zmiňuje i Henri J. M. Nouwen, kněz a jeden z nejvýznamnějších autorů duchovní literatury.
V devadesátých letech nás na pozvání Larryho Čady krátce navštívil hlavní kaplan New Yorských hasičů Mychal Judge OFM, který později zahynul při teroristickém útoku 11. září 2001.
Účastníky různých bohoslužeb či slavnostních akcí v kostele byli i bývalý prezident Václav Havel (v rámci mezináboženských setkání, pořádaných konferencí Forum 2000), kardinál Joachim Meisner, prof. David Martin, mnozí čeští i zahraniční politici (ministr vlády Cyril Svoboda, senátor Daniel Kroupa, nynější ministr zahraničních věcí kníže Karel Schwarzenberg, poslankyně EP Zuzana Roithová, politik Viktor Dobal, velvyslanec USA Craig Stapleton a další).
A konečně v březnu roku 1992 si náš kostel prohlédl dnešní papež, tehdejší prefekt Kongregace pro nauku víry kardinál Joseph Ratzinger, který onehdy poprvé a prozatím naposledy navštívil Prahu na pozvání České křesťanské akademie.
Kromě návštěv živých osobností se stal kostel Nejsvětějšího Salvátora i místem posledního rozloučení či vzpomínky na zemřelé. Z dávnější historie je třeba zmínit především pohřeb skladatele Antonína Dvořáka, který byl v roce 1904 vypraven právě z našeho kostela. V roce 2004 jsme tohoto výročí vzpomněli slavnostní bohoslužbou a následným koncertem, při kterém zaznělo Dvořákovo Stabat mater.
V roce 1995 zde P. Tomáš Halík sloužil mši sv. za Olgu Havlovou (první mše v ČR přenášená online po internetu) a v červnu 2002 za Eduarda Tomáše, duchovního učitele jógy. V roce 2001 byl z kostela vypraven pohřeb skladatele Karla Skleničky a v roce 2007 politika Viktora Dobala.
Kulturní aktivity
Nejrůznější kulturní počiny patří k dalším typickým rysům salvátorské farnosti. Mnohé bohoslužby v rámci liturgického roku doprovází například chorální zpěv nebo vystoupení některého hudebního tělesa. Velikonoční Vigilii zpravidla doprovází na flétnu Jiří Stivín; častými interprety chrámové hudby bývají též členové Scholy Gregoriany Pragensis či uskupení Capella Regia varhaníka Roberta Huga, jež se specializuje na interpretaci zejména staré hudby. Oba současní varhaníci zvou ke spolupráci zajímavé osobnosti z hudební oblasti. Nejnověji je třeba zmínit například vystoupení významného polského interpreta gregoriánského chorálu Marcina-Bornuse Sczyczińského.
Nedílnou součástí farnosti je salvátorská schola, složená ze studentů a absolventů vysokých škol, jejíchž přibližně 30 členů doprovází zpěvem studentské bohoslužby a každoročně v době adventní a velikonoční pořádá benefiční koncerty. Sbormistři (Tomáš Jajtner a Michal Reiser, donedávna i Martina Mašková, zakladatelka scholy) a někteří členové jsou aktivními i v jiných farních činnostech. Významní členové scholy jsou aktivními skladateli a interprety moderní liturgické hudby. Zajímavým počinem bylo kromě jiného uvedení autorské jazzové mše u příležitosti návštěvy kardinála Tomáše Špidlíka SJ v roce 2006.
Ze salvátorské scholy se také vyvinulo krátce působící hudební sdružení Gaudentes.
Co se hudební produkce týče, již po několikáté se v našem kostele prezentoval Sbor a orchestr Univerzity Karlovy a každoročně v květnu se salvátorský sakrální prostor stává součástí mezinárodního folklórního festivalu Praha srdce národů.
Již tradičně (od roku 1995) se vždy na Popeleční středu koná Popelec umělců – „setkání světa umění a světa víry“ v rámci literárně hudebního pásma a následné bohoslužby, jež bývá v posledních letech nabídnuta i televizním divákům prostřednictvím přímého přenosu. Literární části se již od počátku ujímá spisovatel a vysokoškolský pedagog Přemysl Rut, o hudební stránku se po léta starají Robert Hugo a Jiří Stivín.
Jednou měsíčně mají farníci také možnost navštívit oblíbený filmový klub či literárně-hudební večer, v jehož rámci se mohou setkat s hudební autorskou produkcí a v pravidelných cyklech se nořit do textů Zahradníčkových, Demlových, Holanových či Reynkových. Tvůrčí duchové také pořádají večery vlastní literární a hudební tvorby s názvem Víření prachu.
Neobvyklým pořadem bylo v listopadu roku 2004 čtení z textů Blaise Pascala v rámci tzv. Pascalovské noci, pořádané k 350. výročí filozofovy konverze.
Ojedinělý a prozatím neopakovaný zážitek přineslo farníkům žehnání tužek a per pražských básníků, jež se konalo na 1. května 2005 a bylo okořeněno čtením z Máchova Máje v interpretaci básníka Ivana Martina Jirouse.
Sakristie kostela kromě své výsostně pre-liturgické funkce občas poslouží i jako sál divadelnímu představení. Své umění u nás prezentovali například pražský soubor Mamaya – Papaya, jednu sezonu existující Prozatímní salvátorský divadelní spolek či divadelní společnost Petrklíč s představením Jana z Arku. Prvním představením na církevní půdě v Klementinu (de facto od zrušení jezuitského řádu, a tím i divadla) však bylo paradoxně vystoupení pražského bezdomoveckého divadla Ježek a čížek v roce 2002.
Kromě divadla občas proběhne i hudební produkce; známé jsou například pravidelné koncerty skupin Marcipán či Acoustic Celebro, představilo se sdružení Laventana s latinskoamerickou hudbou a další.
Nelze však opominout umění výtvarné. V prostorách chrámových ochozů totiž probíhají od podzimu roku 2003 instalace současného křesťanského umění ze salvátorského okruhu. Namátkou lze uvést např. fotografie Hany Rysové z Izraele, gobelíny Evy Brodské či instalaci obrazů, monotypů a objektů Radka Brože. Kurátorem výstav vždy bývá společně s autory pastorační asistent Martin Staněk.
Každým rokem na jaře probíhá v naší farnosti ve spolupráci s fotoklubem Třináctá komora fotografická soutěž s názvem Fotomaraton, jejíž vítězové se následně prezentují v rámci výstavy v kostele.
Sociální projekty
Kromě toho, že se farnost podílí svými příspěvky na charitativní činnosti pražské Arcidiecéze – sbírky na podporu činnosti Arcidiecézní charity či církevní nemocnice, sbírky na podporu obětí přírodních katastrof apod. – účastní se na nejrůznějších charitativních projektech, pořádaných neziskovými organizacemi.
Pravidelně vždy v předvečer svátku sv. Mikuláše navštěvují studenti z iniciativy salvátorské scholy seniory v domovech důchodců a léčebnách dlouhodobě nemocných a dvakrát ročně pořádá schola benefiční koncerty ve prospěch neziskových sdružení. Kromě pravidelných beneficí salvátorská schola spolupořádala v roce 2000 koncert pro Čečensko za účasti prezidenta Václava Havla. Studenti ve spolupráci s komunitou Sant´ Egidio též docházejí za bezdomovci na pražské Hlavní nádraží. Zaměstnanci farnosti i sami farníci se též dlouhodobě starají o několik bezdomovců a pořádají besedy s pracovníky sociálních center.
V roce 2003 se náš kostel rozhodl sponzorovat v rámci projektu Adopce na dálku studium indického hinduistického chlapce, nově si přibral ještě dívku, taktéž z Indie.
Dnes již bývalí studenti (např. Libor Zahradníček, manželé Macháčkovi a další) od počátku 90. let každoročně jezdí jako vedoucí na dětské tábory hronovské farnosti. Těchto táborů se účastní i děti z rodin uprchlíků. Zakladatelka klubu Betánie Pavla Hajná–Vantuchová vede dnes také tábory rodin.
Farníci také nabídli svoji pomocnou ruku při obou velkých povodních (1998 v Bochoři u Přerova a v roce 2002 ve Štěchovicích).
Další aktivity
K dalším aktivitám můžeme přiřadit každoroční tematické víkendové akce, například tradiční listopadový víkend pro studenty prvních ročníků, ke kterému se váže i večer s názvem Vítání občánků, též nejrůznější survivly, ale i výlety na místa v okolí Prahy, spjatá s duchovními dějinami našeho státu – například Levý Hradec, Budeč či Říp.
Z iniciativy Martiny Maškové a Jany Langerové vznikla též česká varianta mezinárodního Svátku sousedů, jehož zakladatelem je starosta pařížské městské části Athanas Périfan, který naši farnost v minulosti navštívil.
Od roku 2002 mají farníci možnost neformálního setkávání v rámci tzv. kafe po mši, konaného zpravidla jednou měsíčně po nedělní večerní bohoslužbě.
Vrcholem roku se již potřikrát stalo Salvátorské soirée (název vymyslel P. Zdeněk Králík, Staňkovo navrhované matiné se neujalo), společenský večer, stojící na pomezí plesu a neformální tancovačky. Jeho součástí je kromě jiného tombola a výuka latinskoamerických tanců.
Studentský klub Betánie – VKH Praha
Myšlenka studentského klubu klíčila ve studentském kostele již několik let před jeho otevřením. Byla určitým voláním po komornějších aktivitách a možnosti osobnějšího kontaktu oproti aktivitám ve „velkém“ Salvátoru. Jeho samotný vznik byl podmíněn souběhem několika šťastných událostí. Především klub dostal do vínku zapálenou zakladatelku Pavlu Hajnou (která dokázala přesvědčit nejednoho manuálně nezručného studenta či studentku o prospěšnosti fyzické práce při vzniku klubu pro celkový rozvoj osobnosti mladého křesťana), ve farnosti sv. Ludmily v Praze 2 byly volné prostory, které byly nabídnuty k svépomocné proměně na studentský klub, a konečně P. Tomáš Halík velkoryse pro jeho vznik přenechal v té době nemalou částku daru ve výši cca 100 000 Kč od Ackermann Gemeinde, která byla určena pro pastoraci studentů. Studentský klub byl otevřený po více jak ročním úsilí 11. října 1995 jako informační a komunikační centrum pro pražské, převážně vysokoškolské studenty. Sídlil v prostorách v Jugoslávské ulici č. 27, které byly laskavě poskytnuté do pronájmu farností u kostela sv. Ludmily. Název navrhl opět P. Tomáš Halík, a to při slavnostním otevření. Betánie byla dle jeho slov místem, kam se Ježíš rád vracel a kde se setkával se svými přáteli, stejným místem by měl být i studentský klub (tím padl původní návrh názvu „Klub u nevěřícího Tomáše“).
V době vzniku byl Studentský klub Betánie hlavní aktivitou Vysokoškolského katolického hnutí (dále jen VKH). Otevřením klubu se aktivizovalo i VKH jako občanské sdružení – z původně celostátního VKH vzniklého v porevoluční euforii vzniklo po vzoru již žijících VKH Brno a VKH Olomouc i VKH Praha. V nově vzniklém VKH Praha byli aktivní a na jeho vedení se podíleli Pavla Hajná–Vantuchová, †Tomáš Soukal, Petr Kodym, Michal Novotný, Vojtěch Tutr později Martin Betinec, Norbert Schmidt a postupně další „generace“ studentů.
Klub byl v průběhu školního roku pro příchozí otevřen každý pracovní den od 12 do 18 hodin. Poskytoval návštěvníkům služby knihovny (dnes přes 2 000 titulů), o jejíž rozvoj se staral především †Tomáš Soukal, čítárny denního tisku a časopisů, dále nabízel údaje o možnostech studia na UK, kontakty na studenty jednotlivých oborů, programy přednášek a akcí České křesťanské akademie, Pastoračního střediska, Studentské duchovní správy u Nejsvětějšího Salvátora, Diakonie ČCE a dalších křesťanských aktivit pro mládež a studenty. Dlouhou otevírací dobu umožnily nejen služby studentů, ale i působení civilní služby, kterou jako první konal Josef Kraus.
Kromě denního programu zajišťovala Betánie i pravidelné večerní programy. Těmi byla setkávání studentských společenství, pravidelné besedy o cestování spojené s promítáním diapozitivů, hudební večery, literární večery, židovské tance a také diskuzní večery s osobnostmi náboženského a společenského života, podporované např. nadací Vize 97. Vedle toho se přímo v klubu konaly každou středu mše s ranními chválami, po kterých následovala společná snídaně.
Nedlouho po založení klubu začala v jeho rámci fungovat i nekomerční čajovna, ve které skupina nadšenců nabízela více jak 300 druhů čajů za symbolické ceny. Vysokoškolské katolické hnutí taktéž pořádalo množství akcí mimo rámec Betánie, například tematické víkendové akce, výlety, duchovní cvičení, sportovní akce i různé druhy charitativní činnosti. Klub se stal i zázemím, kde se shromažďovali a školili dobrovolníci pro Studentskou linku důvěry, která byla dalším projektem VKH Praha ve spolupráci s SOS centrem SKP Diakonie ČCE.
Při Betánii vznikl sportovní klub Lazar Betánie, který s přestávkami existuje již třináct let. Prvním sportovním počinem byla účast klubu v křesťanské fotbalové lize („kde v prvním roce dělal čest svému jménu a navíc se chybně držel evangelijního ‚poslední budou první‘“, jak vzpomněl Michal Novotný).
Zajímavým počinem bylo vydávání nepravidelného Bylténu, jenž odrážel tehdejší kulturní a myšlenkové milieu. Byltén se zrodil a začal vycházet již několik let před vznikem klubu, původně ve formátu blízkém například tehdejšímu AD. Z plánovaného měsíčníku se však časem stal občasník a celkem vyšlo sedm čísel. Se vznikem klubu Betánie tedy vznikl nápad vydávat operativnější měsíční miniByltén, který pak vycházel v rozsahu cca dnešního bulletinu Salvatore. Aprílové číslo mělo vždy specifický název, tzv. miniDeByltén, a ještě specifičtější sarkasticko-ironicko-humoristický obsah, který si tropil žerty nejen z dění u Nejsvětějšího Salvátora. K nesporným úspěchům miniBylténu patřilo, že jedno z prvních čísel obdržel papež Jan Pavel II. při návštěvě salvátorských studentů v Římě v roce 1991.
Činnost klubu se postupně omezovala (ačkoliv v té době ještě vznikl filmový klub) a definitivně byla ukončena vypovězením nájemní smlouvy z fary u sv. Ludmily v roce 2003. Knihovna Betánie byla přesunuta do prostor při kostele Nejsvětějšího Salvátora, kde od září roku 2004 opět funguje jako služba studentům.
Sportovní odnož Lazar Betánie funguje s malými přestávkami dodnes a členové Vysokoškolského katolického hnutí Praha jsou i dnes aktivními spolutvůrci činnosti akademické farnosti.
Informační servis
Informační servis dnes nabízí zejména farní zpravodaj, jehož jediným redaktorem je asistent Martin Staněk, a na jehož stránkách lze nalézt program farních akcí na měsíc dopředu; své místo zde mají i nejrůznější reflexe, postřehy, názory či rozhovory.
Na webových stránkách lze nalézt aktualizované informace k programu, bohatou fotogalerii, též množství informací k přípravám na svátosti a v neposlední řadě i vybraná kázání P. Tomáše Halíka. Několikrát proběhl projekt on-line přenosu některých významných bohoslužeb z našeho kostela, zvláště jako služba těm našim farníkům, kteří momentálně studují nebo pracují v zahraničí.
Závěrem
Od února 1990, kdy byla P. Tomáši Halíkovi svěřena duchovní péče o duše převážně pražských vysokoškolských studentů a jejich učitelů, kostelem Nejsvětějšího Salvátora prošly tisíce osob; někteří zůstali a zapustili kořeny, jiné odvály okolnosti do všech koutů světa. Mnozí neváhají vážit cestu i z odlehlých míst republiky, aby jako Zacheové slyšeli slova duchovní útěchy. Sám Tomáš Halík tuto atmosféru nedávno položertem nazval pojmem huť.
Akademická farnost i díky tomu dnes působí jako prostor dialogu mezi světem víry a světem kultury, umění a vědy, ekumenického a mezináboženského dialogu a je vnímána jako otevřené místo pro mnoho duchovně hledajících lidí, včetně těch, kteří nejsou praktikujícími křesťany.
Na tomto místě patří poděkování těm, kdo nebyli zmíněni, ale mají velký podíl na atmosféře akademické farnosti, případně stáli u jejích počátků:
Martin Putna, Ondřej Lysý, Lenka Bechyňová (Betánie, schola), Jaroslav Boháč, Aleš Novotný, Libor Zahradníček, Radek Gális (Betánie), Markéta Marková, Petr Vaníček (liturgie), Jan Matějka (webmaster), Milan Tomeš (lektorské kurzy), Jana Ginzelová (němčina), Štěpán Rattay, Štěpán Smolen, Petr Kudzbel, Vojtěch Kolář, Filip Horáček, Petr Neubert, Ivan Mazánek, Tomáš Karczub, Zdeněk Peterka (Betánie), Majka Peterková (Betánie), Vojtěch Tutr (Betánie), Petr Homola (projekty Betánie), Alena Paťhová (Byltén), Simona Novotná (Byltén), Marcela Finsterová (Byltén), Tomáš Coufal (Byltén), Pavel Kaufman (Byltén), Pavel Kůrka (miniByltén), Jan Stodola (miniByltén), Vojta Mašek (schola), Pavel Kočica (VKH), Petra Ležáková (VKH), Darja Blokešová (VKH), Jiří Šedo (VKH), Lukáš Kratochvíl (VKH), Jozef Murín (filmklub), Petr Vaculík (filmklub), Jiří Hodina (chorál), Marie Kočová-Stěničková (knihovna), Jana Langerová (knihovna), Ondřej Štěch (knihovna). ……………..
Ještě větší poděkování (i s omluvou) patří těm, kdo se jakkoliv podíleli a vlivem stárnoucí paměti autorů nebyli zmíněni vůbec – držíme se naděje, že v nebeském království se nezapomene na nic.
Prameny
V textu byl použit materiál prof. Jana Royta, věnovaný katechumenům v roce 2004 (k historii a výzdobě kostela) s přihlédnutím k průvodci kostelem autorů Mojmíra Horyny a Petry Oulíkové (Mojmír Horyna – Petra Oulíková, Kostel Nejsvětějšího Salvátora a Vlašská kaple, Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství 2006) a k dalším pramenům, dále vzpomínky Tomáše Halíka, Michala Novotného, Martiny Maškové, Martina Betince a Norberta Schmidta, též soukromě zpracovaný archivní materiál Heleny Kuškové k salvátorským dějinám dvacátého století. K poválečným dějinám byl citován Václav Vaško z knihy Neumlčená (Václav Vaško, Neumlčená. Kronika katolické církve v Československu po druhé světové válce, Praha: Zvon 1990) a některé informace poskytl i rozhovor Jana Jandourka s Tomášem Halíkem v knize Ptal jsem se cest (Jan Jandourek – Tomáš Halík, Ptal jsem se cest, Praha: Portál 1997). Statistická data poskytl průzkum Pauly Fassatiové, publikovaný jako diplomová práce na oboru kulturologie FF UK v roce 2007, též průzkum Vysokoškolského katolického hnutí z roku 2001. Skromným pramenem k předválečným dějinám byly též nejrůznější internetové stránky.