U dospělého člověka, nebyl-li dosud pokřtěn, je třeba důkladné přípravy k přijetí tzv. iniciačních svátostí církve (křtu, biřmování a prvního svatého přijímání).
Této přípravě slouží v naší farnosti kurz Základy víry, který se otevírá každé dva roky.

Příprava ke křtu dospělých má své odstupňování.

První období vzájemného „oťukávání se“ můžeme nazvat jako prekatechumenát. Na první neděli postní (na přelomu zimy a jara) mohou ti, kdo chtějí pokračovat dále na cestě ke křtu, učinit krok, srovnatelný např. se zásnubami. Tento krok se nazývá vstup do katechumenátu, takže ti, kdo vstoupí, jsou od toho okamžiku katechumeny. Katechumen ještě není křesťan, avšak již není ani „pohan“. Není ještě manželem, jistým poutem je přesto poután. Katechumen má kromě jiného právo na křesťanský pohřeb, čehož doufejme nikdo nebude muset využít; zvláštním obřadem se také řídí sňatek katechumenů. Každopádně ve všem platí zásada: „všichni jsou pozváni, nikdo není nucen.“

Katechumenát má trvat alespoň rok, aby každý měl dost času ke sžívání se s církví (což nemusí být vždy jednoduché), k životu z modlitby, k prohloubení své víry a ke zrání svého rozhodnutí stát se křesťanem.

Katechumenům od té doby přibývá také další termín k setkávání, a to v neděli v rámci mše sv. Aby se zdůraznila podpora celého společenství, mají katechumeni v kostele vyhrazená místa a v rámci mše sv. absolvují zvláštní žehnání. Po žehnání odcházejí do sakristie, kde mají svůj program, zpravidla společnou modlitbu nebo biblické téma.

Přesně za rok, na první neděli postní před křestními Velikonocemi, následuje další významný krok na cestě k přijetí tzv. iniciačních svátostí, a to zařazení mezi čekatele křtu. Zatímco v průběhu katechumenátu lze přípravu přerušit či odložit, při vstupu mezi čekatele křtu katechumeni poprvé veřejně (v rámci kostela) vyjadřují touhu po křtu. Proto by toto rozhodnutí mělo být opravdu vážné.

Za 50 dní od tohoto okamžiku, na Bílou sobotu, čekají katechumeny tři svátosti najednou – křest, biřmování a první sv.přijímání. Tento okamžik však vůbec není cílem, spíše počátkem plného života z víry.

Po křtu následuje ještě v době Velikonoční (50 dní) období tzv. mystagogie, což není nic jiného než duchovní doprovázení na nové cestě. Sestává zpravidla ze setkání jednou týdně, kde je možné se podělit o nové zkušenosti, společně se modlit, číst Písmo sv. a podobně.